Historie budovy od KSČ po ČVUT

Začátkem sedmdesátých let minulého století padlo rozhodnutí postavit novou administrativní budovu KSČ v Děčíně. Důvodem byl nedostatečný počet kanceláří a zasedacích místností pro tehdejší potřeby strany. Investiční záměr z 8. března 1974 zmiňuje požadavek na kanceláře pro 74 osob okresního výboru KSČ, zasedací místnosti a sály pro 400 lidí, výukové prostory pro Dům politické výchovy a 30 míst pro štáb Lidových milicí.

Jako místo vhodné pro stavbu takového významu byl vybrán prostor ohraničený ulicemi Dvořákova (dnes 2. polské armády), Fügnerova a Pohraniční stráže (dnes Pohraniční) a Myslbekova.

Na místě stavby v té době již probíhaly demolice některých objektů z důvodu jejich špatného technického stavu. Další část domů z ulice Pohraniční stráže bylo ještě potřeba zbourat. Podoba této části města se tak definitivně změnila.

Původní zástavba

Z archivů se nám podařilo získat dobové fotografie. Podařilo se je lokalizovat, ale bohužel u nich nemáme dobu pořízení. Pokud by někdo takové informaci měl, budeme rádi, když se nám ozve.

Pohled z ulice Myslbekova od dnešní Spořitelny k bývalé poště.

Obrácený pohled stejné ulice – od bývalé pošty směrem k náměstí.

A ještě jednou, jen z protější strany chodníku, s Kamenickou ulicí za zády. Všimněte si trolejového vedení nad křižovatkou. Za zmínku stojí i budova divadla uprostřed a navazující blok budov.

Na předchozím obrázku zmíněný navazující blok budov z doby těsně před demolicí. Z původního divadla už zbyl jen otisk na boční fasádě.

Dům na rohu ulice Dvořákova (dnes 2. polské armády) a Myslbekova.

Stejný pohled jako na obrázku č. 2, tentokrát už ale bez budovy divadla.

Detail budovy divadla z předchozích snímků, o mnoho let dříve. Na pozdějších snímcích už chybí stromy před budovou a fasáda je ve špatném stavu. Na tomto místě je dnešní hlavní vchod do budovy.

Pohled do hlediště divadla.

Detail interiéru.

Fotografie ze Zámeckého náměstí, Od dlouhé jízdy směrem k Zámeckému rybníku. Oba domy v ulici Fügnerova stojí dodnes.

Stejný pohled, jen ze starší doby, kdy je na rohu ještě o dům (a sochu) navíc.

Projekt a příprava staveniště

Územní rozhodnutí z 28. 2. 1974 požaduje „s ohledem na politický a společenský význam objektu samotného a s ohledem na centrální polohu staveniště v centru města“ vypracovanou zastavovací a objemovou studii. Její podoba připomíná současnou budovu jen vzdáleně.

Objemová studie

Přechodnou úpravu provozu během stavby dostalo za úkol vyřešit ČVUT – fakulta architektury a pozemního stavitelství v Praze. Asi nikdo v té době netušil, že budovu bude nakonec ČVUT vlastnit a využívat. Orientační časový plán stavby předpokládal projekt v letech 1974 – 1976, zahájení stavby v roce 1977 a ukončení výstavby v letech 1979 – 1980. Finanční náklady byly odhadovány na 31,4 miliónů KČs. Investor byl Krajský výbor KSČ Ústí nad Labem, uživatelem pak Okrasní výbor. Projekt byl zadán národnímu podniku Stavoprojekt Liberec. Vedoucím ateliéru byl Ing. arch. B. Lisal, vedoucím projektantem Ing. arch. M. Netolička. Samotnou stavbou byl jako generální dodavatel pověřen další národní podnik Pozemní stavby.

Výkresová dokumentace - fasáda

Příprava stavby, naše jediná barevná fotografie.

Výstavba 1. podzemního podlaží, pohled z ulice Fügnerova.

Téměř hotová hrubá stavba, pohled z ulice Myslbekova.

A zde již budova po dokončení, zbývají jen terréní úpravy okolí.

Využití budovy

Doba před ČVUT

V projektu je plánovaná životnost budovy 50 let. Po dokončení stavby v první polovině osmdesátých let začala budova sloužit jako kanceláře činovníků okresního výboru strany. V učebnách čile probíhala politická propaganda, včetně „slavného“ VUMLu – Večerní Univerzity Marxismu Leninismu. Ve velkém sále se konala zasedání a své sídlo tu měly také zmíněné Lidové milice. Svému původnímu účelu však budova nesloužila dlouho. S příchodem samatové revoluce v roce 1989 se mnohé změnilo. Po revoluci proběhlo rušení struktur KSČ. Budovu do užívání převzal nově zřízený Okresní úřad, který ji ovšem pro svoji činnost nepotřeboval. Provozoval ji tedy jako multifunkční budovu. Většina kanceláří byla přestavěna na ordinace lékařů, zbytek místností se pronajímal komerčním subjektům. Velký sál fungoval jako diskotéka s názvem Klub KOKOS. Název využíval lidové označení budovy, které odkazovalo na původní využití – KOmunistický KOStel. Tento název ostatně místní obyvatelé používají dodnes.

Nástup ČVUT

Hned začátkem devadesátých let se zrodila myšlenka vybudovat v Děčíně detašované pracoviště vysoké školy za účelem zlepšení úrovně vzdělanosti v regionu. Nápad se podařilo dotáhnout do úspěšného konce už v roce 1995, kdy výuku zahájily 2 fakulty ČVUT. Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská (FJFI) a Fakulta dopravní (FD). Ke své činnosti tak mohly znovu přijít učebny, tentokrát naštěstí pro výuku technické vysoké školy.

PF 1996 využilo kresby Vladimíra Renčína, kterou nám k založení pracoviště nakreslil

Převod budovy do majetku ČVUT

Při vzniku detašovaného pracoviště byla budova stále v majetku Okresního úřadu a ČVUT bylo v budově jedním z nájemníků. Využívalo při tom uvolněné ordinace lékařů, kteří se mezi tím přesunuli do budovy Polikliniky u Zámeckého rybníka. Po restrukturalizaci státních úřadů, kdy došlo k rušení okresů a posílení pravomocí krajů, vznikl problém s vlastnictvím po zašlém úřadu. Rozhodnutím vlády byla budova včetně přilehlých pozemků v roce 2001 za symbolickou 1 korunu převedena do majetku ČVUT v Praze.

Kresba zhotovená při založení v limitované edici 200 ks.

Současnost

ČVUT využívá k výuce přízemí, 1. patro a jedno křídlo ve 2. patře, kde má své posluchárny, laboratoře a pracovny. Zbytek 2. patra a 3. patro jsou i nadále využívány k dlouhodobému pronájmu. Z části je využívají lékaři pro své ordinace a z části firmy jako kanceláře. Seznam subjektů v pronájmu včetně kontaktů a ordinačních hodin najdete na našich stránkách, stejně jako seznam volných prostor. Dále ČVUT nabízí některé prostory ke krátkodobému pronájmu - jde především o učebny, malý a velký sál. Jejich přehled i s podmínkami pronájmu najdete zde.

Současná podoba budovy.
Naposledy upraveno 21. května 2020